Bývalá vinice kartuziánského kláštera, kterou nechal založit císař a český král Karel IV, střídala pravidelně své názvy podle majitelů a pod jejich vlivem měnila i svůj vzhled. Původně se okolí současné Klamovky nazývalo Okrouhlík, později Zahrádka nebo Schonfeldka. Název Klamovka si místo vysloužilo roku 1757, kdy vinici koupila a její pozemky rozšířila hraběnka Clam-Gallasová, která zde zřídila i anglický park, ve kterém chovala nemalý zvěřinec. Vášeň a bezmeznou oddanost k medvědům, vlkům a divokému ptactvu dokazovaly, bohužel dnes již zaniklé, náhrobky zesnulých. Na základě dochovaných pramenů se lze domnívat, že zvěř není pod klamovským trávníkem pochována sama. Společnost jí dělá poražený jednoho z posledních šlechtických duelů na našem tehdejším území, jež se konal v květnu roku 1876.

Klamovka na sebe upozornila i v jiném ohledu. E.E. Kisch jeden z klamovských pavilonů lidově nazval ,,nebíčko“ a ve své bulvární reportáži se o jedné z nejstarších staveb vyjádřil jako o místu sloužícímu zejména k laškování. Součástí nemovitosti bylo hned několik staveb, jež odpovídaly dobovému vkusu romantického slohu, mimo jiné také patrová stavba, dnešní zámeček, rokokový zahradní altán nebo Chrám noci. Po bližším zkoumání není těžké odhalit, že právě poslední zmíněný se stal předmětem dobových skandálů. Kruhová stavba s polovičními sloupy po obvodu a s otvory v kopuli navozuje atmosféru noční oblohy a zamilovaným umožňuje trávit romantické chvíle v příšeří pod “hvězdnou” klenbou.

Koncem roku 1895 romantika ustoupila do pozadí a usedlost koupil košířský starosta a podnikatel Matěj Hlaváček. Urputný vizionář, který otevřel zahradu veřejnosti a zámeček pasoval na výletní usedlost se zahradní restaurací a tančírnou.“Kdo chce v tanečních být dokonalý, ať to nejdřív na Klamovce válí” a tehdy se na parketu válel převážně šlapák. Roku 1897 Hlaváček zřídil i tramvajové spojení. Teprve třetí elektrická trasa se mu však stala osudnou. Svým činem se podnikatel zadlužil a následně střelnou zbraní ukončil svůj život.

Na Klamovku se díky novému dopravnímu spojení chodilo hojně dál, návštěvnost stoupla také díky bohaté nabídce kulturních aktivit. Návštěvníky lákal především první biograf v přírodě, který uvedl do provozu Viktor Ponrepo roku 1905. Vedle biografu měla být zřízena dokonce i malá ZOO s medvědáriem, tento plán byl však předčasně ukončen vlivem nešťastné události, během které volně pobíhající medvěd rozsápal v nedalekém parku dítě.

Centrálním bodem pro setkávání se v Klamovce se stala tamní restaurace, která fungovala až do počátku 30. let, kdy se budova otevřela sokolům. Dveře štamgastům se pak opět otevřely až v sedmdesátých letech, kdy se hospoda stala centrem relativní svobody – neoficiálním dějištěm undergroundové kultury a disentu. Symbolem hospody byla tzv. “Košířská madona”, kolorovaná fotografie, která visela v předsálí před výčepem. Její autor fotograf Fred Kramer obraz vyhotovil v šedesátých letech jako reklamní snímek pro prodej v exotických končinách. Fotografie byla odcizena na Kramerově výstavě a objevena hostinským Karlem Širmerem v košířské kuželkárně a poté vystavena na Klamovce. Kramer svou fotografii objevil, až když se stala logem časopisu Revolver Revue. Na autorská práva si však nárok nečinil, protože vlhkost, plíseň a čas snímek dotvořily a autor svou tehdejší modelku oděnou do drapérie, která halí nahé tělo, téměř nepoznal. Madona přežila i požár Klamovky roku 1988, ale originál někdo v devadesátých letech ukradl.

A pak Klamovka vyhořela a hrozilo, že bude třeba tři měsíce zavřená, než se to opraví a všechno udělá. To ovšem nebylo myslitelný, tak výčepák Karel Širmer vyhlásil brigádu a děly se neskutečný věci: všichni jsme bílili a natírali, člověk, kterej sice vystudoval nějakýho spojaře, ale nikdy se tím neživil, natahoval dráty a vzpomínal, jak to bylo ve škole, další důchodci a příživnici a intelektuálové se tahali se stolama a židlema, lidi, který se věnovali obrazům je znova restaurovali, aby to bylo v původním stavu a tak podobně. Během týdne, deseti dnů Klamovka znova fungovala.

Na části bývalých pozemků Klamovky, kam stále můžete zavítat tramvají, vyrostla v roce 1924-26 kolonie rodinných domků. Během výstavby se občas narazilo i na staré sklepení a chodby po viniční minulosti. Na Klamovce se i dnes stále tančí, ale šlapák se zde už nechytá.