Kostel sv. Mikuláše

Směrem od starých Vršovic k Moskevské ulici stojí sakrální stavba, kostel Sv. Mikuláše. Jeho kořeny sahají až do 14. století, nicméně původně byla na místě ještě románská kaplička z roku 1028 zasvěcená Máří Magdaleně. V rámci našich vycházek nám byl umožněn vstup, což byla zároveň záhodná příležitost, jak se schovati před deštěm. Kostely podobné tomuto v sobě vždy chovají spoustu historie, ne však pouze architektonické. Zde se ženy modlily, aby jejich manželé přestali prohrávat výplaty v mariáši a mladí Vršovičtí fešáci si brali mladé Vinhoradské fešandy, rodina nevěsty se musela nerada přizpůsobit, byť na Královských Vinhodradech jsou podmínky pro život samozřejmě lepší, ale řádný kostel tam dlouhou dobu nebyl. V kostele si právě vzal v roce 1884 malíř Jakub Schikaneder Emílii Nevolovou, dceru úředníka dráhy v Praze.

Kostel sv. Václava

Dále směrem od Grébovky na náměstí Svatopluka Čecha, tyčí se doslova další krásná sakrální stavba, kostel Sv. Václava. Tato funkcionalistická budova architekta Josefa Gočára je dokonce považována za jednu z nejzdařilejších svého druhu. Kromě nepřehlédnutelné kostelní věže je pro vršovického Sv. Václava typické také stupňovité stoupání budovy směrem nahoru po svahu. Zde nám bylo umožněno podívat se na patro, kde byly dvoje varhany a bubny. Jedny varhany velké a nefunkční, druhé malé a funkční. Po tom, co většina výpravy odešla, zůstal na tomto místě pouze autor textu s jednou kolegyní, zkoušel hrát na velké varhany, nicméně nic se neozývalo. Tak alespoň zabubnoval pánu Bohu do bubnů, při čemž byl vyfocen a šel si svou cestou. Sv. Václav je mimořádná budova, není to pouze kostel, je to životní styl.

Malvazinky

Jiné působivé místo, kam jsme v rámci našich vycházek zavítali jsou Malvazinky. Tato vilová čtvrť byla v sedmnáctém století vinicí. Malostranský mešťan Tomáš Malvazy v ní nicméně uviděl sídlištní potenciál a provedl kroky, které daly místu dnešní podobu. Z Malvazinek je nebývalý výhled na město Prahu. Pohled je nebývalý i ve smyslu, že málokdo na Malvazinkách kdy byl a tento pohled měl možnost zažít. Kromě sanatoria a robustních velkoměšťanských vil, je v srdci Malvazinek i původní dělnická kolonie podobná Sedmidomkům u Bohdalce. Drobné, řadové domečky s drobnými zahrádkami. V jednom z nich bydlí i současná filmová hvězda. Ne, že by filmové vědce filmová hvězda kdovíjak brala, jelikož jsou znalí absurdit starsystému. Však ve chvíli výkladu, který se nedopatřením odehrával před jejím domem vyšla na zahradu a podívala se autorovi textu do očí. Pak zase zalezla, ale vlastně to funguje, i když člověk nechce.

Hřbitov

Po občerstvení v místní cukrárně jsme vyrazili na Malvazinský hřbitov, kde je pohřbený nejeden známý člověk. Na hřbitově také pracovali hrobníci, kteří byli ve skutečnosti muzikatni. A ti zformovali formaci Pláče kočka. A tato formace vydala album s názvem „Malvazinky“. A toto ablum vyšlo v roce 2006. A křest mělo Bůh ví proč v nějaké synagoze. Jinak hřbitov je krásný. Malvazinky také. Je to podobné jako staré Vršovice, ta čtvrť je celkem oddělená a tak má jakousi vlastní atmosféru. Je velice klidná a příjemná.